Košík
0
0,00 Kč

O DRUHU

V této kapitole najdete jak se řekne zebřička třeba polsky. Dále zařazení do taxonomie, rozdíly mezi jednotlivými poddruhy, kde je možné zebřičky najít v přírodě a jaké prostředí je pro ně přirozené. Na konci naleznete i zajímavost k hlasovým projevům těchto krásných ptáčků i informaci jak rodiče zpívají vajíčkům.

Překlady do dalších jazyků

  • 🇬🇧  Zebra finch
  • 🇩🇪  Zebrafink
  • 🇳🇱  Zebravink
  • 🇮🇹  Diamante Mandarino
  • 🇵🇱  Zeberka
  • 🇵🇹  Mandarins

Taxonomické zařazení

  • říše Animalia - živočichové
  • kmen Chordata - strunatci
  • třída Aves - ptáci
  • řád Passeriformes - pěvci
  • čeleď Estrildidae - astrildovití
  • rod Taeniopygia - zebřička
  • druh Taeniopygia guttata - zebřička pestrá
  • poddruh Taeniopygia guttata castanotis - zebřička pestrá australská
  • poddruh Taeniopygia guttata guttata - zebřička pestrá ostrovní (timorská)

Zebřička pestrá australská

Samec je na hlavě, krku a zádech břidlicově šedý. Černé zebrování na hrdle a na hrudi odděluje černý pásek od bílé až krémové spodní části těla. Na lících vynikají kaštanově hnědě zbarvené skvrny ohraničené pod okem černou čárkou (slzní čárka). Stejně zbarvené boky jsou posety bílými tečkami. Křídla jsou šedohnědá. Na černém ocasu je několik bílých pruhů. Zobák je jasně korálově červený. Nohy jsou masové barvy.

Samice je šedá se světlejší spodní částí těla a s černou slzní čárkou pod okem. Skvrny na lících, kresbu na bocích a na hrudi nemá.

Mláďata se podobají samici, ale jejich zbarvení je matnější. Zobák mají černý.

Zebřička pestrá ostrovní (timorská)

Samec má vrch hlavy hnědý, hřbet a krk šedé. Na tmavém ocasu je několik bílých pruhů. Uzdička bílá, líce a příuší kaštanově hnědé, stejně jako boky. V hnědé barvě boků je robné bílé perlení. Spodní krk a strany krku jsou šedobílé. Někdy se může objevit i černé páskování. Spodina bílá až krémová. Zobák korálově červený. Od oka dolů černý proužek (slzní čárka). Nohy masové barvy.

Samice je celkově šedá, na spodině bílá až krémová. Chybí lícní skvrny a zbarvení boků. Krk je vždy šedý bez proužků/pásků. Zobák oranžově-červený.

Mláďata jsou podobná samici, ale jejich zbarvení je matnější. Zobák mají černý.


Mutační a výstavní zebřičky

Při porovnávání jednotlivých poddruhů je třeba dodat, že zebřičky pestré v čisté formě, jak bychom ji mohli vidět v přírodě, už v chovech s výjimkou ostrovního poddruhu téměř jistě nenajdeme. Je to z toho důvodu, že zebřička má jako silně domestikovaný druh spoustu barevných mutací, které jsou mezi sebou kříženy (párovány). Vždy je třeba dávat pozor na to, abychom nekřížili poddruhy mezi sebou a abychom párovali mutační jedince tak, aby to dávali smysl. Více se dozvíte v kapitolách Chov a Mutace.

Výskyt

Zebřička žije volně v otevřených krajinách Austrálie a obývá téměř celý australský kontinent vyjma čtyř cípů. Poloostrova York, jihovýchodní Austrálie, jihozápadní Austrálie a výběžku na severozápadě mezi Dampierovou zemí a zálivem Josefa Bonaparta. Ptáci jsou však nomády, nevyskytují se vždy všude, ale podle podmínek. 

Zebřičku pestrou ostrovní poté najdeme na některých ostrovech Malých Sund (Flores, Timor, apod.).

Biotop

Zebřičky žijí v travnatých stepích, ojediněle porostlých keři a stromy. Nejsou pevně vázány na vodní zdroje. 

V době hnízdění žije část populace (okraje areálu) v párech, ve střední Austrálii hnízdí v koloniích. V mimohnízdním období vytváří veliká hejna, která migrují i na velké vzdálenosti za vodou a potravou. 

V době delšího sucha, které je v biotopu zebřiček poměrně časté, dochází k velkým ztrátám na populaci.

Hlasové projevy

Kontaktní volání zní jako "tíá", je to poměrně hlasitý zvuk přirovnávaný k dětské trumpetce. S jeho pomocí septáci dorozumívají v hejnu, ozývá se tak i zatoulaný jedinec. Je to typický zvuk pro rodiče než navštíví hejno.

Komunikační volání zní jako "ted det". Dorozumívají se tak jednotlivé páry nebo malé skupinky. Někdy se tak projevují samečci během kopulace.

Hnízdní volání/vábení je vysoko znějící plačtivý tón, který samec používá při vyhledávání místo pro budoucí hnízdo. Zvukové vábení je doprovázeno samčím tancem při kterém dochází k uklánění a tím ukazování bílé kresby na bocích a vlnkované kresby na hrudi. Takto se samec snaží nalákat samičku, aby ho následovala na hnízdní teritorium.

Zastrašující volání zní jako syčivé "vssst" a ptáci ho vydávají při pronásledování.

Zpěv je krátká stereotypně znějící strofa samečka. Skládá se z několika měkkých trylků a břichomluveckých tónů. Zpěvem samci označují své teritorium a stimulují samičku k sexuální aktivitě v období toku.

Studie o zebřičkách, podle které rodiče zpívají vajíčkům, informují tak o venkovní teplotě a ovlivňují velikost mláďat:

Zjistit jak odchovat zebřičky