CHOV

V této kapitole najdete jak zebřičky správně ubytovat, jaké krmení jim poskytnout, dále jak vybrat pár, hnízdo a jak úspěšně odchovat mláďata. Je zde zmíněno jak správně navléct kroužek na nohu mláděte a také se jednoduše dozvíte o základech veterinární problematiky.

Voliéra nebo klec?

Zebřičky jsou vhodné pro začátečníky a to i z důvodu, že nejsou náročné na prostor. Přesto bychom se měli snažit, jim poskytnout co největší prostor můžeme.

Nejčastějším umístěním pro zebřičky jsou klece. Ty mohou být bednové (mřížka je pouze zepředu) nebo drátěné (většinou mřížka ze všech stran kromě dna). Vybavením takové klece by měla být bidýlka, koupelnička, napáječka a krmítko, případně budka/hnízdo. Dostačující velikost klece je 50-70 cm délky a 40 cm výšky a hloubky, jak jsem zmiňoval...čím větší tím lepší. Koupelničku, napáječku a krmítko zavěšujeme většinou z venku klece kvůli jednodušší manipulaci a úspoře prostoru v kleci. Kromě tohoto vybavení se fantazii meze nekladou a je možné do ubikace umístit třeba lněný provaz, dřevěné hračky či větvě břízy/vrby. Vždy je třeba pamatovat na bezpečnost zvolených komponent a dát možnost ptákům se proletět.

Dalším umístěním jsou voliéry a to venkovní, vnitřní nebo kombinované. Rozdíl mezi klecí a voliérou není přesně definovaný, jde spíše o velikost zařízení. Od 2 m3 se dá mluvit o voliéře. Tato ubikace je vhodná i pro společný chov jak více párů zebřiček, tak i více druhů pohromadě. Voliéru je dobré využít naplno. Umístit do ní dostatek bidel, nějaké vhodné hračky, místo ke koupání a samozřejmě krmítka, případně hnízda/budky. Do větších voliér je možné vsadit i část stromu či pařez a pravidelně vkládat čerstvé větve. Není nic krásnějšího, než pozorovat hejno jako oždibuje lístky a pupeny. U venkovních voliér pamatujeme na opatření proti průvanu. Je nutné mít pro ptáky připravené závětří, kde bude sucho a budou tam moct odpočívat i v nepřízni počasí. Je vhodné mít část střechy neprůsvitnou, to ptáci ocení v teplých slunných dnech.

Dříve se také používaly vitríny, což je v podstatě klec se skleněnou přední stěnou. Je však pomocí pletivového boku a stromu zajistit větrání. Tento typ je náročný na čištění, jelikož se sklo rychle zašpiní.

Existují ještě klece bodovací. Ty jsou však pro běžný chov nevhodné. Jejich velikost je uzpůsobena pro potřeby výstavního chovatelství pouze po určitou dobu sezony.

Ať umístíme zebřičky kamkoliv, je třeba zvolit vhodné materiály. Vyrábíme z takových, které jsou snadno opracovatelné a udržovatelné. Na korpusy klecí se sice ještě používá dřevo, ale v jeho spárách se snadno mohou držet roztoči a čmelíci, kterých se těžko zbavuje. Vhodnější jsou plastové desky, které můžeme omýt vlhkým hadrem. Na spodní zásuvky klecí je nejlepší buď opět plast nebo pozinkovaný plech. Tyto materiály jsou téměř věčné, narozdíl od překližky nebo sololitu, které trpí především při koupání ptáků. Často se nyní používají celoplastové nebo celokovové klece od různých dodavatelů. Při konstrukci voliér je možné použít hranoly ošetřené pomocí ekologických lazur a nátěrů, které neuškodí zdraví ptáků ani do budoucna. Trendem je nyní stavba z hliníkových profilů a plastových spojek. Jsou prodávány jako stavebnice i je možné vytvoření konstrukce na míru. Pletivo vždy vybíráme kvalitní, ideálně bodově svařované (NE čínské, které je sice levné ale často nekvalitní) s oky do 13x13 mm o tloušťce drátu cca 1 mm. Pletivo je možné natřít černou barvou (vhodnou pro zvířata) pro lepší pohled do zařízení. Pokud se jedná o společnou voliéru, vždy vybíráme konstrukci dle "nejničivějšího" jedince. Dřevěnou konstrukci je možné oplechovat nebo pobít pletivem, otázkou poté je, jestli není jednodušší i levnější hliníkový profil. Připravujemeli základy pro venkovní voliéry, musíme je vykopat do takové hloubky, abychom zamezili přístupu hlodavců, kteří roznáší nemoci a vnější parazity a hlavně ruší ptáky při hnízdění a dokáží sežrat vejce i mláďata. Při případném hubení hlodavců pozor na chemické přípravky, aby se s nimi nedostali do styku ptáci.

Jak jsem již zmiňoval, zebřičky jsou vhodné i pro společný chov s ostatními druhy. Zde je důležité, aby každý jedinec, umístěný do společné ubikace, měl dostatek prostoru, proto společný chov praktikujeme ve velmi prostorných klecích, ideálně ve voliérách i s vegetací a členitým prostorem. Díky tomu zamezíme šarvátkám a umožníme všem párům klidné hnízdění. Při výběru vhodných druhů musíme hledět na to, jestli se druhy navzájem snesou. Takovými druhy jsou například holoubek diamantový, astrild bělolící, rýžovník šedý, andulka vlnkovaná, korela chocholatá, křepelka čínská a další. NEvhodným rodem k zebřičkám jsou agapornisové a papoušíčci. Na konec je třeba zmínit, že co funguje jednomu nemusí u druhého, je tedy první týdny po vypuštění různých druhů do voliéry bedlivě sledovat jejich chování a v případě potřeby zasáhnout.

Vybavení chovatelského zařízení

Bidýlka jsou nejlepší přírodní, ale často se používají i plastová pro své jednoduché čištění. Vždy je třeba mít alespoň dvě, v různých výškách, aby ptáci mohli létat do dálky i výšky. Je třeba dát pozor, abychom vždy používali větve z NEjedovatých stromů. Vhodné jsou ovocné stromy, bříza, vrba, borovice, černý bez a další.

Koupelničku je dobré vybírat co nejvíce praktickou. V prodeji je několik typů, nejvíce se mi osvědčili průhledné z jednoho kusu. Předcházím tak poničení částí pro rozebírání a skládání jednotlivých komponent a čistí se to velmi jednoduše. Koupel je pro zebřičky důležitá, proto bychom měli poskytovat možnost vykoupat se alespoň dvakrát týdně, v ideálním případě denně. Ke koupeli, obzvlášť ve venkovní voliéře, dobře poslouží i vyšší podkvětník.

Napáječek existuje spousta typů a velikostí. Jedná se o jednoduchý trik, jak dostat k ptákům čistou vodu po celý den, nebo i na delší dobu. Nejčastěji jsou používané klasické napáječky s volnou hladinou. U nich je jednoduché čištění, ale jednoduše se do nich dostávají například slupky zrní a peří. Oproti tomu kuličkové napáječky udrží delší dobu vodu čistou. Je však nutné občas důkladně vyčistit trubičku s kuličkou a navyknout ptáky, aby se z takové napáječky uměli napít. To se nejlépe dělá v hejnu, kde se to po prvním odvážlivci naučí i ostatní. Je třeba všechny navyknout postupně a důkladně sledovat, jestli některý z jedinců nemá žízeň. Objem a počet napáječek volíme dle množství ptáků tak, aby se u nich všichni stihli vystřídat, než budou mít ti první znovu žízeň.

Krmítek je na trhu opět nepřeberné množství pro různé typy potravy. Od mističek na zem, přes závěsná krmítka až po automatická krmítka se zásobníkem. Pro zebřičky je vhodná většina dostupných krmítek, je třeba vždy pamatovat na to, aby se ke krmení dostali všichni ptáci v zařízení. Není tedy důležité mít jedno krmítko s velkým zásobníkem, kam se vejde jeden pták, ale třeba tři krmítka s menšími zásobami, kde se ptáci stihnou vystřídat. Obzvlášť při odchovu, kdy musíme počítat ještě s krmením mláďat. Při koupení nového krmítka nebo ptáků je třeba sledovat, jestli ptáci krmení našli a nebojí se třeba strčit hlavu do krmítka. V opačném případě dáme ptákům na výběr z jakého krmítka se budou krmit, časem se naučí i na ta ostatní. Je vhodné krmítka vybírat i s ohledem na následné čištění. Do velkých krmítek mají samci zebřiček tendence nosit hnízdní materiál, což zapříčiní, že se ptáci nedostanou ke krmení, i to je třeba kontrolovat.

Kromě popsaného vybavení do chovatelských zařízení, je na trhu spousta pomocných doplňků jako jsou držáky na ovoce, sépiovou kost, hnízdní materiál či houpačky. Je vždy dobré promyslet, jestli věc bude plnit daný účel, který chceme a jestli je ku prospěchu. Někdy stačí hnízdní materiál hodit na zem klece, ať se samec zabaví na delší dobu a není třeba držáku, holt méně je někdy více.

Kdo chová ptáky v klecích ve špatně osvětlených místnostech, musí jim zajistit dostatečné osvětlení. To je nejlepší kombinovat s UV zářením, aby tak ptákům nahradil nedostatek slunečního svitu a tím i nedostatek vitamínu D. Vzhledem k tomu, že zebřičky pochází z Austrálie, kde je jiné rozložení dne a noci (na rovníku přes zimu 1:1), je třeba v chovném zařízení upravovat intenzitu a délku svícení během roku v závislosti na dané fázi sezóny. Především chovatelé výstavních zebřiček hnízdí přes zimu, aby stihli ptáci dorůst a přepeřit na výstavy. Z toho důvodu během hnízdění přisvěcujeme až na 16 hodin. Po sezoně je vhodné délku dne opět snížit, aby si organismus odpočinul. Dobrými pomocníky jsou v tomto případě automatické hodiny, nebo systémy zajišťující postupné rozsvěcení či zhasínání. Osvětlení je možné umístit i do klecí. Zde pozor na vysokou intenzitu, abychom ptákům nevypálili oči. Nejvíce se osvědčily LED pásky nebo zářivky pro zvířata. U některých párů umístěných v tmavých prostorech se může stát, že nekrmí mláďata, zkuste jim dát světlo do klece, aby rodiče na čerstvě vylíhlá mláďata dobře viděli, mohlo by to pomoci.

Dnes již není problém v zařízení udržet stabilní teplotu díky různým typům topení a zateplení. Pravdou je, že zebřičky jsou velmi otužilé, ale i tak by teplota neměla klesnout pod 5 °C. Není dobré kupovat ptáky z vytápěného chovu a následně je umístit do chladných prostor, prožijí tak teplotní šok a v nejhorším případě to může skončit úhynem. Pamatujme na to i při transportu, pozor na přetopená auta, pražící sluníčko nebo klimatizaci na 20°C když je venku velké horko.Pro odchov je dostatečná teplota 18 °C, při příliš vysoké teplotě hrozí zaschnutí zárodku ve vajíčku a při nízké teplotě naopak podchlazení vajec. Dobré je také sledovat vlhkost vzduchu. Pomocí větrání, odvlhčovače nebo zvlhčovače upravujeme vlhkost na požadovanou teplotu. Ta je v období hnízdění ideální kolem 60%. Zebřičky jsou suchomilní ptáci a nadměrná vlhkost je na škodu. Ve venkovních voliérách jsme závislí na počasí, v zimě můžeme stěny opláštit polykarbonátem, pozor na ponechání průduchů pro přístup čestvého vzduchu.

Chovné zařízení můžeme také vybavit dalšími zařízeními jako automatickým větráním, klimatizací, rekuperací vzduchu, čističkou vzduchu či ionizátory. Kdo si je bude chtít instalovat, musí se sám rozhodnout, jakým způsobem tak učiní a jestli je to vůbec nutné. Zde musí zakročit selský rozum chovatele, aby pro své svěřence připravil takové prostředí, aby odpovídalo jejich potřebám.

Krmení

Krmení dodává organismu stavební látky a živiny, které jsou zdrojem energie potřebné k udržení tělesného tepla a pohybu. Astrildovití mají dvoukomorový žaludek. Žláznatý žaludek vyměšuje žaludeční šťávy s trávicími látkami, jež rozkládají zejména pomocí enzymů složité živiny na jednodušší látky. Svalnatý žaludek pomocí tření o kamínky a zrnka písku rozmělňuje krmivo při smršťovacích pohybech. Z toho důvodu je nutné zebřičkám podávat grit nebo písek. Na trhu je několik druhů například s přidanými látkami či dřevěným uhlím. Hodně chovatelů si zakládá na složení gritu a přidávají ještě jíl či míchají více druhů dohromady.

Chovatel by si sám měl vyzkoušet, co mu ptáci přijímají a co jim vyhovuje, výčet možností je tedy hlavně pro inspiraci a nemusí vždy fungovat, byť zebřičky nejsou na krmení příliš náročné a berou téměř jakékoliv drobné zrniny a další krmivo.

Základem krmení je voda. Ta by měla být vždy čistá, je do ní možné dávat vitaminové přípravky. U nich pozor na dávkování.

V době biologického klidu je vhodné (i vzhledem k odchovům) krmit chovné zebřičky poměrně chudou krmnou dávkou. Základem je směs zrnin - proso (až 70 %), lesknice, mohár, senegal, japonské proso apod. Tuto směs v suchém stavu. Občas přidáme zelené krmivo, ovoce a zeleninu a samicím i vaječnou směs. Běžným způsobem dotujeme vitaminy a minerály. Při chovu výstavních zebřiček je dobré mít ptáky v tomto období rozdělené podle pohlaví. Tak můžeme samicím přilepšiť", hlavně v dotacích vitaminů a vápníku (Ca). Asi měsíc před zahájením chovné sezony začneme připravovat samice tak, že zvyšujeme dávky vitaminů a minerálů a přidáme i předklíčená/máčená semena, ale pouze v malé míře. Asi týden před párováním umístíme samice do odchovných klecí. Mohou se lépe adaptovat na nové prostředí a seznámit se s ním. U samců začínáme přechod asi o 14 dní později a zvyšujeme dotaci především vitaminů. V malých dávkách můžeme podat i předklíčená semena. Podobně krmíme i po spárování, až do zahájení snůšky. Po dobu sezení dávku stáhneme a znovu ji rozšíříme 2-3 dny před předpokládaným líhnutím mládat.

V době krmení mláďat podáváme vaječnou směs (denně v přiměřeném množství), zelené krmivo a můžeme podávat i máčené/klíčené zrní. Jeho podíl, stejně jako vaječné směsi, ale postupně snižujeme. U výstavních ptáků tuto krmnou dávku zachováme až do vylétnutí, pokud nejsou problémy s krmením mladých. Při chovu výstavních zebříček dotujeme denně menší dávku multivitaminových preparátů a také vápník, ostatní minerály v běžné dávce. U výstavních zebřiček standard vyžaduje poměrně robustní postavu. Jejím základem je silná, pevná kostra. Na jejím utváření se v zásadě podílejí dva prvky - vápník a fosfor. Fosforu dostávají ptáci dostatečné (až nadbytečné) množství v zrninách, a proto je nutné dotovat vápník a vitamin D, který řídí jeho distribuci. Není to ale jediný důvod pro dotování vápníku. Po odstavení můžeme mládatům podávat některý preparát s obsahem esenciálních aminokyselin (Aminosol, Glutamin). Tím napomáháme dobrému osvalení, nárůstu svalové hmoty.

Směsí zrnin je na trhu spoustu, nebo si ji můžeme míchat sami. Důležité je, aby bylo krmivo vždy kvalitní a především čisté. Pro zebřičky je vhodné zrní drobné velikosti. Proso a senegalské proso všech druhů, mohár, lesknice, niger. Některé druhy jako niger nemusí zebřičky brát, na druhou stranu zrovna niger bývá drahá komodita, proto je dobré najít nejvhodnější směs co bude vašemu chovu vyhovovat. Deli Nature nabízí směsi 56 a 84. Versele Laga má směs Prestige Tropical Finches a takových směsí je hodně. Osobně jsem si oblíbil směsi přímo pro zebřičky od firmy Slaats míchané přímo podle chovatelů zebřiček z Holandska (Jan Pastoor) - hodně drobné proso - a Anglie (Peter Harrison) - větší proso a je v ní i niger. V průběhu sezony poměr těchto směsí měním, drobné proso dávám při odchovu, větší proso při období klidu.

Zrní nemusíme podávat pouze v suchém stavu. Ptákům udělá radost jako klas senegalského prosa, či nezralé laty různých trav (ty lze také zamrazit a dávat po celý rok po opětovném rozmrznutí, obzvlášť při odchovu mláďat to zebřičky ocení). Při sběru je nutné dát pozor, aby trávy nebyly nijak ošetřeny, abychom nepřinesly do chovu více problémů než užitku.

Vaječných směsí a míchanic existuje nepřeberné množství. V podstatě každý výrobce krmiv má svou a dokonce i více druhů. V podstatě můžeme vaječnou míchanici rozdělit na dva druhy. Domácí a průmyslová. Doma si ji může každý vyrobit. Základem bývá mrkev, natvrdo uvařené vejce a strouhanka, někdo místo strouhanky dává průmyslově vyráběnou vaječnou směs. Další přísady a příměsi jsou na chovateli. Nasekaná pampeliška, sušené bylinky, červená řepa, to vše a mnohem víc může každý vyzkoušet. Nevýhoda domácí míchanice je možnost zkvašení a tím ohrožení zdravotního stavu ptáků, na to proto dávejme pozor. Průmyslově vyráběná vaječná směs se vyrábí suchá, vlhká, s medem, s hmyzem, hrubá, jemná, žlutá, oranžová, červená. Druhů je několik a doporučuji vyzkoušet různé výrobce, klidně míchat i více druhů dohromady. Osobně se mi osvědčila vaječná směs od Witte Molen s medem, od Deli Nature a k nim přimíchávám jemnou směs Serinus premium. U vaječné směsi obzvlášť je důležité koukat na složení, aby ptákům nechyběly nějaké látky, případně aby některých látek nepřijímaly zbytečně moc (u drobných exotů je například zbytečné nadměrné množství proteinu). Míchanice je vhodná pro podávání doplňujících vitamínů či vápníku. Osobně pro tyto účely využívám Calcio+ od Deli Nature, ve kterém je přidán i vitamin D3, který je nutnou složkou pro správné vstřebání vápníku (bez vitaminu D3, je podávání vápníku zbytečné, vitamin se také vytváří díky slunečním paprskům). Dále přidávám probiotika Entrobac od firmy Rohnfried, která je původně určená holubům, ale exotickému ptactvu také dobře poslouží. Z prášků přidávám ještě HUMAC natur exot, což je přípravek s vysokým obsahem huminových kyselin a přirozené antibiotikum. Tyto přípravky přisypávám do míchanice vždy v různém poměru, jen dávám pozor, abych ptáky nepředávkoval. Kromě toho, že míchám dva druhy míchanice, přidávám i náhradu za naklíčené zrní v podobě granulek Perle Morbide a vyvážené granule s obsahem všech potřebných vitaminů Serinus pro drobné exoty. Občas se stane, že někteří ptáci neberou některou složku, tu pak přisypu těm, kteří ji berou. Nepřestávám ji však podávat, jelikož potřeby se v průběhu roku mohou měnit a může na to přijít chuť.

Sestavení páru

Se sestavením páru u zebřiček nebývá problém. Většinou přijmou ptáci partnera, kterého jim přidělíme. Ve voliéře se ptáci spárují sami a je ideální pokud je stejný počet samců a samic. Počet párů se doporučuje lichý, nicméně je dobré buď jeden pár nebo 3 a více (2 páry většinou nedělají dobrotu). Pokud se stane, že se partneři nepřijmou, je možné, že třeba jeden z páru není v toku. Je dobré jim dát alespoň dva týdny, ale pokud se ani po našich snahách nabudit pár ke hnízdění nic neděje, nezbývá nám než je přepárovat. Je možné také vyzkoušet pár rozdělit a třeba po týdnu je pustit opět k sobě. Poddruh zebřička pestrá ostrovní může být na složení páru a celkově odchov složitější, jelikož není tolik domestikovaná.

Samotný tok je typický několika prvky chování. Samička projevuje ochotu se pářit tím, že přestane létat. Sameček se k ní přibližuje poskoky a předvádí se před ní. Má načepýřené peří na týlu hlavy a břiše, ocas vybočuje do strany a ukazuje kresbu na prsou a bocích. Při tomto rituálu zpívá. Při dokončení přibližování samečka k samičce dochází k páření. Sameček skočí na samičku a otáčí se o 180°. Samička je přikrčená a vibruje ocasem. Samotná kopulace trvá chvíli a sameček při ní vydává krátké zvuky. Po pár dnech od páření samice snáší první vejce.

Při chovu barevných mutací a kombinací je důležité vést v ideálním případě rodokmeny a párovat tak, abychom docílili potřebných mláďat. K vedení administrace nám může pomoct aplikace Birdifly. K tomu je dobré znát alespoň základy genetiky a nepárovat různé mutace jak se nám zlíbí. Vznikají pak často ptáci v přírodní zbarvení nesoucí geny do odlišných mutací i po několik generací a ztěžuje to organizovaný chov dalším chovatelům, kteří si od daného páru koupí mladé.

V žádném případě nekřížíme poddruhy mezi sebou a už vůbec ne druhy. Občas se nedopatřením povede odchovat ve společné voliéře kříženec zebřičky například s astrildem bělolícím či chůvičkou japonskou. Takoví kříženci jsou neplodní, přesto se snažme takovému spojení vyvarovat.

Hnízdění - Hnízdo, Inkubace, Kroužkování 

Pokud chceme, aby zebřičky vyvedly úspěšně mláďata, musíme jim poskytnout hnízdo. Na to nejsou zebřičky náročné a je možné využít budky i košíčky. V hustě zarostlé voliéře si dokáží samci postavit hnízdo i volně mezi větvemi, pokud mají dostatek materiálu. Budka může být kartonová, dřevěná i plastová. Výhoda plastových je jednoduché omývání a desinfekce, kartonové můžeme po využití vyhodit nebo spálit, jejich nevýhoda je, že se mohou rozmočit a rozpadnout. Přední stěna je polootevřená nebo s otvorem alespoň 4 cm. Otevřená budka je vhodnější, jelikož rodiče lépe vidí na mláďata při krmení. Je možné poskytnout i košíček, císařské hnízdo nebo platformu, na které samec hnízdo postaví.

Jako hnízdní materiál můžeme poskytnout širokou škálu materiálů. Osobně se mi osvědčilo kokosové vlákno a juta. Zkoušel jsem i bavlnu, kde se však občas objeví příliš dlouhá vlákna, která se potom omotávají kolem nohou a způsobují otoky. Dále je možné poskytnout jemné seno, chlupy nebo sušený mech. Ten je také vhodný použít pokud samec napadá samici nebo mláďata v budce. Mech se hodí na dno klece, samec se zabaví nosením ho do hnízda a nenapadá tak samici ani mláďata. Jen je třeba kontrolovat, aby vejce nebo mláďata nezanosil. Klidně mu mech znovu vyhodíme na zem dokud se nezklidní. Zebřičky staví různě pevná hnízda. Záleží jak na stavebním materiálu tak na schopnostech páru. Některý udělá pouze důlek, některý vystaví nádherné hnízdo i s tunelem podobným hnízdům snovačů. Po snesení vejce již nedáváme stavební materiál, aby pár vejce nezanosil.

Samičky snáší obvykle 4 až 9 vajec o přibližné délce 15 mm, každý den jedno (občas se stane, že je mezi některými vejci den pauza). Pár zasedá po snesení 3. vejce, proto pokud je vajec více, hrozí, že rozdíl bude mezi mláďaty tak velký, že nejmladší nebude nakrmeno nebo bude ušlapáno staršími sourozenci. Z toho důvodu někteří chovatelé vejce odebírají, nahrazují je podkladky a vrací je najednou do hnízda po snesení 5. vejce. Mláďata tak jsou stejně stará. Případná špatná líhnivost může být způsobena zachlazením vajec, nízkou vlhkostí, špatnou přípravou párů (především kvůli málo/moc vitamínům a vápníku), či stářím ptáků.

Mláďata se líhnout za 13 až 14 dnů od zasednutí. Jsou pokrytá jemným chmýřím. Barva kůže a tohoto chmýří je pro některé mutace odlišná (u šedé barvy je barva kůže růžová a barva chmýří bílá). Rodiče se o mláďata starají společně. Krmí je natrávenou potravou z volete. Mladé zebřičky mají bílé papily, podle kterých se rodiče při krmení orientují, aby mláďata dobře našli. Kůže mláďatům postupně tmavne a začíná se objevovat peří. Jako první na letkách a poté po zbytku těla. Kolem sedmého dne mláďata kroužkujeme uzavřeným kroužkem o průměru 2,8 mm (výstavní zebřičky průměrem 3,2 mm). Sledujeme bedlivě vývoj mláďate, jelikož některé může být k okroužkování 5. den, některé až 9. den. Na kroužku by mělo být číslo, zkratka státu, rok, případně kód chovatele. Kroužky lze koupit na burzách či internetu, v ideálním případě se staňte členem nějaké chovatelské organizace, kde si můžete objednat kroužky s vlastním kódem, podle kterého vás poté budou moci ostatní poznat.

Mláďata jsou plně opeřená ve věku 21 dnů, hnízdo však mohou opustit (obzvlášť v bednových klecích) i po čtrnácti dnech. Mladé zebřičky jsou sice schopné letu, ale zatím nedokáží samy přijímat potravu. V tuto chvíli je dobré začít podávat klasy senegalského prosa, na kterých se mláďata rychle naučí potravu přijímat. Mláďata se také vrací do budky, kde se ještě před odstavením může objevit další snůška. Plně samostatná jsou mláďata 14 dní po vylétnutí (cca 30. den od vylíhnutí). V tu chvíli už rodiče často sedí na dalších vejcích a mláďata tak samec začíná prohánět, proto je odstavíme do větší klece či proletové voliéry, aby zmohutněla a mohla v klidu přepeřit. Je třeba, aby měla k dispozici dostatek vitaminů a přepeření proběhlo hladce. Přepeřování do opeření dospělých trvá 2 měsíce, u některých mutací a kombinací až 4 měsíce. Přepeření je hotové, když je zobák celý červený. V tu chvíli se již samečci začínají projevovat zpěvem a naháněním. Je dobré proto samce a samice rozdělit. Pohlavně dospělé jsou zebřičky přibližně od 3. měsíce u samců a od 5. měsíce u samic. Je však dobré s hnízděním počkat alespoň na stáří 6 měsíců u samců a 8 měsíců u samic.

Jak se starat o zebřičku během dovolené?

Určité potíže nastávají, odjíždímeli na dovolenou. Záleží jak dlouhý čas plánujeme strávit mimo chov, případně kolik ptáků je třeba obstarat. Výstavní chovatelé dovolené plánují podle sezony a snaží se, aby měli odhnízděno dostatečně včas před odjezdem, ideálně aby byli ptáci v co nejméně ubikacích, aby kamarádi, či rodinní příslušníci měli krmení co nejjednodušší. Pár zebřiček v kleci je možné s sebou vzít na chatu, i když častý transport pro ne určitě není komfortní. Pokud se nám nepodaří sehnat nikoho, kdo by se o chov postaral a odjíždíme jen na dva tři dny, je nutné zajistit dostatek krmení i vody. K tomu dobře poslouží automatická krmítka a větší množství objemných napáječek. Dobrým pomocníkem může být i online kamera, na které když zjistíme, že je něco v nepořádku, můžeme mít pro krizovou situaci zajištěného souseda, který dokáže daný problém vyřešit.

Nemoci - veterinární problematika

Vždy je lepší problémům v podobě nemocí předcházet, než je léčit. Obzvlášť u tak malých ptáků jako jsou zebřičky. Vzhledem k přírodnímu instinktu, kdy se ptáci snaží přes predátory jakýkoliv problém co nejdéle tajit, často nemoc zjistíme až v nejhorším stádiu, kdy pomůže jen návštěva veterináře. Tomu můžeme předejít častým sledováním. Je třeba chvíli daného jedince pozorovat, nejenom se zběžně do klece podívat, zdali pták žije. Tak nic nepoznáme. Důležité zásady jsou následující:

• čistota zařízení
• optimální teplota a vlhkost
• správné osvětlení
• čistá a kvalitní potrava bez plísní a roztočů
  
• čistá nezávadná voda
• dostatečně větrané prostředí
• absence průvanu

Občas se nám však nemoci zabránit nepodaří. Proto jakmile zjistíme, že pták je evidentně ve špatném stavu/kondici, oddělíme ho od ostatních, abychom zabránili šíření nemoci. Ideálně do jiné místnosti, kde můžeme zvýšit teplotu (lokálně nebo globálně). Mezi znaky špatné kondice patří:

• načepýřené peří, zakalené nebo zavřené oči, celková apatie
  
• špatný dech, trhaný pohyb hlavou
• vyčnělá prsní kost
• znečištěné okolí kloaky
• výtok z nosních otvorů

Hlavními zdroji přenosu nemocí bývají:

• noví jedinci v našich chovech - vždy je třeba dodržet alespon měsíční karanténu v jiné ubikaci/místnosti než nového ptáka pustíme mezi ostatní
• výstavy a burzy a návrat našich ptáků z nich
• závadná voda či krmení

Častými problémy zebřiček bývají:

• hypovitaminóza (nedostatek vitamínů) - nenastane pokud podáváme dostatek zeleného krmení nebo klíčených zrnin, případně rozumně dotujeme multivitaminovými přípravky
• hypervitaminóza (nadbytek vitamínů) - občas se stane, že ptáky předávkujeme nevyplavitelnými vitaminy, v ten okamžik jsou postižena hlavně mláďata a je nutné vysadit veškeré vitaminy do té doby než se stav nezlepší
• zlomeniny - je možné zafixovat pevným materiálem, ideálně konzultujte s veterinářem
• záněty očí - léčíme kapkami, ideálně konzultujte s veterinářem
• roztoči (čmelíci, všenky) - likvidujeme spreji, kteří nebudou mít dopad na zdraví ptáků, vhodná je desinfekce S76
• roztoči dýchacích cest - jedná se o tzv. prskavku, která se objevuje především u amadin Gouldové a kanárů, u zebřiček je méně častá, případně se léčí přípravkem IVOMEC, ideálně konzultujte s veterinářem
• potíže při snášení vajec - občas se tento problém objeví u mladých nebo podvyživených samic, které postrádají dostatek minerálních látek, v tom případě je možné skleněnou hlavičkou špendlíku namastit olejem ústí kloaky, samičku dát do vlhkého tepla, případně konzultujte s veterinářem (bez zásahu samička uhyne)
• škubání - často tato situace nastává, když je v ubikaci moc ptáků, je třeba "problémového" jedince odchytit a umístit jinam; často se stane, že samec škube mláďata a samici, jelikož se chce pářit; problém může nastat i z nedostatku bílkovin, vitaminů a vápníku
• přerostlé drápky - v takovém případě stačí jedince odchytit a drápky zastřihnout nůžkami, je třeba dát pozor na kapiláru v drápku, abychom nezpůsobili krvácení; dokud nebudeme mít dostatečné zkušenosti, méně je více
  

V lékárničce chovu můžeme mít základní vybavení:

• desinfekce - vybíráme takovou, aby v žádném případě neměla dopad na zdraví ptáků
• kleštičky/nůžky na přerostlé drápky
• pilník/šmirglpapír na úpravu zobáku
• oční mast/kapky
• antibakteriální mast
• živočišné uhlí proti průjmu (pozor na dávkování, stačí málo pro tak malého ptáka, tabletka stačí člověku)
  

Je dobré mít vždy po ruce kontakt na blízkého ptačího veterináře. Pokud není v dosahu ptačí veterinář, tak alespoň nějakého.